close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Charles Manson 5.dil

9. prosince 2006 v 14:09 |  vrazi
Na konci slepé uličky zastavil Watson u čísla 10050 a vystoupil z auta. Vyšplhal na sloup telefonního vedění. Přerušil štípacími kleštěmi kabel a tím odpojil dům od telefonu. V tu samou chvíli přicházel Steve Parent (přítel Voytecka Frikowskiho) s rádiem v ruce ke svému autu. Když si Parent sedal na volant, zpozoroval černooděnce jak vstupují na příjezdovou cestu. Rozsvítil světla a snažil se odjet, ale Watson ho dostihl a povytaženým okénkem strčil dovnitř ruku a snažil se vyndat klíčky ze zapalování. Hrůzou zcela ochromeny Parent naříkal: "Prosím, prosím, neubližujte mi! Jsem váš přítel! Nikomu nic neřeknu!" Watson však místo odpovědi zdvihl ruku s nožem a Parent si v obraně zakryl levou rukou obličej. Rána ho zasáhla mezi malíčkem a prsteníčkem a ostří nože projelo celou délkou dlaně. Parent poraněnou ruku stáhl a Watson na něj čtyřikrát za sebou rychle vystřelil z revolveru. Jedním z výstřelů zasáhl klesající Parentovu paži, druhý náboj proletěl levou tváří oběti, vyletěl ústy a zůstal v palubní desce. Další dvě rány mířily do hrudi a Parent se bezvládně svezl do prostoru mezi předními sedadly. Stal se prvním z řady "neosobních skvrn", jak Watson své oběti později popsal. Watson, Kasabianová a Atkinsová vnikli nepozorovaně a tiše do domu. V obývacím pokoji si všimli, že na gauči spí nějaký muž. Byl to Voyteck Frakowski. Watson se postavil nad Frakowskiho a poručil mu: "Vstávej!" Voyteck se převalil na bok, zamžoural na tři postavy sklánějící se nad ním v potemnělém pokoji a zeptal, kolik je hodin. "Drž hubu!" přerušil ho Watson. "Jestli se pohneš, jsi mrtvej." "Kdo jste?" zeptal se Frykowski a začal se zvedat. "Co chcete?" Watson jej místo odpovědi kopnul do hlavy a otřesený Frykowski se svalil zpět na gauč. "Jsem ďábel" zněla Watsonova odpověď, "a přišel sem vykonat ďáblovo dílo." Podle Atkinsové byl Watsonův hlas v tu chvíli velmi nepřirozený, jako by vycházel odněkud "ze střev". Svázali Frykowskiho, ale pouze jakousi osuškou a i když věděli, že by se mohl osvobodit nechali ho tak. Po průzkumu domu zjistili, že se v domě nachází ještě další tři lidé. Sharon Tate, Jay Sebring a Abigail Folgerová. Postupně byli vyvedeni ze svých pokojů a vůbec nechápali co se to děje. Byli dovedeni do obývacího pokoje a Watson zhasnul světlo a smýkl Sharon Tateovou (v té době v pokročilém stupni těhotenství) na zem. "Co tu děláte?" zeptal se Jay Sebring a začal protestovat proti hrubému zacházení se Sharon. Watson se na něj obořil, že pokud okamžitě nepřestane, zabije ho. Voyteck z kanape zamumlal, že to "myslí vážně". Pak vzal Watson provaz stočený na zemi (který si s sebou přinesli) a jeden konec přehodil přes trám, který se táhl po celé délce místnosti. Visícím koncem provazu potom svázal Jayovi ruce před tělem, kus lana mu obtočil kolem krku, utáhl a zatlačil Jaye do žlutého křesla, které stálo nalevo od gauče. Pak se obrátil k Sharon, druhý konec provazu jí pevněš omotal kolem krku a všem třem přikázal, aby si lehli na břicho před krb. Vyděšená Sharon se dala do pláče. "Drž hubu!" okřikl ji Watson. "Copak nevidíte, že je těhotná?!" zastal se Sharon Jay. "Musí vám stačit, když se posadí!" Při těchto slovech vstal z křesla a několika kroky se pokusil dostat se mezi Sharon a Watsona. "Řekl jsem ještě slovo a zabiju tě!" zařval Watson, vytáhl revolver a bez míření na Jaye vystřelil. Náboj zasáhl Sebringa do podpaží, odkud se stočil dolů, proletěl pátým žebrem, levou plící a vyletěl z těla ven. Jay se zhroutil na zem. Watson k němu přiběhl a prudce ho nakopnul do kořene nosu. Jay zůstal nehybně ležet a jeho tmavě modrá košile a černobílé pruhované kalhoty se rychle barvily krví. Sharon a Abigail začaly naříkat. Sharon pak na několik minut zachvátil hlasitý hysterický pláč, po kterém ji však znovu přemohla tichá hrůza. Následně se pokoušeli z ostatních vyloudit, kde jsou ukryté peníze, ale když zjistil, že je to jen pár dolarů začal zuřit. Pak si k sobě Watson přitáhnul Abigail a svázal jí ruce rozpleteným pramenem provazu, který měla Sharon kolem krku. Druhý konec provazu pak ještě několikrát obtočil kolem krku bezvládného Jaye Sebringa. Když za provaz zatáhnul, Sharon a Abigail musely stát na špičkách. Náhle ze sebe Jay vyrazil několik stenů a pohnul se. Watson k němu přiběhl a za Sharonina křiku mu svým nožem s dvojitým ostřím zasadil několik ran do zad a do boku, přičemž si Jayovou krví zamazal ruce i oblečení. Pak vstal a kopal Jaye do obličeje tak dlouho, dokud se znovu nepřestal hýbat. Přitom se smál. "V tu chvíli mi bylo jasné," napsala později Atkinsová, "že Tex není lidská bytost. Byl to nějaký jiný tvor." "Co s námi uděláte?" zeptala se Sharon. "Všichni umřete," odpověděl jí Watson. Sharon, Abigail i Voyteck začali prosit o milost a Voyteck se vleže pokus zbavit pout. Když si toho Watson všimnul, křik na Atkinsovou: "Zabij ho!" Atkinsová přiběhla ke gauči, zdvihla ruku s nožem a pak podle vlastní výpovědi na okamžik zaváhala. Frykowskimu se podařilo její chvilkové nerozhodnosti využít. Na poslední chvíli vyprositl ruce z poust, vrhnul se na Atkinsovou a oba spadli na zem. Při souboji, který následoval, převrhli Frykowski s Atkinsovou nízký stolek před ohništěm. Než se Voyteckovi podařilo vstát a pokusit se o útěk, bodla ho Atkinsová několikrát do nohy. Poraněného Voytecka pak okamžitě dostihla a zasadila mu několik dalších ran nožem. Zápasící dvojice se chvíli zmítala po podlaze. "Všude byla krev," popisovala souboj Atkinsová. "A do toho všho jsem slyšela křik a pláč Sharon Tateové. Voyteck se snažil probojovat do předsíně, ale nedařilo se mu setřást Atkinsovou. Watson nakonec přeskočil Sebringovo tělo a vrhnul se na Frykowskiho. Watson později vzpomínal, jak "úžasně silný" Frykowski byl. Frykowskimu se podařilo dostat ke dveřím. Watson na něj zamířil revolver a dvakrát vystřelil. První střela zasáhla Voytecka do levého podpaží a zůstala v těle. Druhý výstřel skončil v jeho pravém stehně. Frykowski však svůj zoufalý boj nevzdával. Watson tedy stiskl spoušť potřetí, zbraň však selhala a nevystřelila. Watson tedy uchopil revolver za hlaveň a začal jím zuřivě tlouct Frykowskiho po hlavě. "Slyšela jsem křupnutí kosti - byla to Frykowskiho lebka," vzpomínala Atkinsová. Dřevěná rukojeť zbraně se po několika úderech rozpadla na několik kusů. Pak vzal Watson nůž a začal do Voytecka bodat jako smyslů zbavený. S každou další ranou zůstávaly na stěnách a na podlaze krvavé stopy. Watson později prohlásil: "Celý svět se přede mnou kroutil a točil a byl rudý jako krev, která cákala všude kolem." "Pomozte mi, proboha pomozte mi!" křičel Voyteck, který už měl otevřené dveře téměř na dosah. Linda Kasabianová, která se po celou dobu skrývala v křoví u brány, náhle zaslechla "strašné zvuky". Mužský hlas doprovázený ženskými výkřiky zoufale naříkal: "Ne, ne!" Kasabianová se rozběhla po příjezdové cestě směrem k domu. "Neslyšela jsem slova," vzpomínala, "žádná slova už se rozeznat nedala, byl to jen řev." K vstupním dveřím doběhla právě ve chvíli, kdy se z nich vypotácel z mnoha ran krvácející Frykowski. Voyteck se krátkou chvíli opřel o futra, pak udělal několik kroků a pokusil se dosáhnout na jeden ze sloupků. Přes krev, která mu stékala po obličeji se podíval Kasabianové do očí. Kasabianová vykřikla: "Pane Bože! Promiňte!" Voyteck vzápětí ztratil rovnováhu a zhroutil se do křoví. Watson na něj skočil s nožem v ruce zasadil mu několik dalších ran. Zatímco Krenwinkelová sledovala zápas s Frykowskim, podařilo se Abigail Folgerové vyprostit z pout. Krenwinkelová vykřikla, vyrazila za Abigail a pokusila se ji strhnout na zem. Watson zaslechl křik a rychle se rozběhl zpátky do domu, následován Atkinsovou. Když Abigail viděla přibíhajícího Watsona s nožem v ruce, věděla, že nemá cenu bojovat. Ruce jí klesly podél boků, podívala se na Watsona a řekla: "Vzdávám se, vemte si mě." Watson k ní přistoupil a se zřejmou pomstychtivostí jí několikrát bodnul do břicha, dokud se Abigail nesvalila k zemi. "Vládnul tam naprostý chaos," vzpomíná Atkinsová. "Všichni někam pobíhali," přiznal později Watson, "ale já jsem byl dokonalý jako stroj… Vůbec jsem se neovládal, jako zvíře, vydával jsem zvuky, zvuky štěstí. Něco říkali, ale ten zvuk postřádal jakýkoliv smysl… Poskakoval jsem, dokonalost, jako z vesmíru, dělal jsem zvuky štěstí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.