Charles Manson

Tento profil je ze stránky http://mcgowan.mysteria.cz/.
Se narodil 12. Listopadu 1934 jako nemanželský syn šestnáctileté Kathleen Maddoxové. Jeho matka byla v té době na útěku z domova. Ačkoli otce Manson nikdy nepoznal, pravděpodobně jím byl jistý plukovník Scott, Verdiktem soudu jí bylo přiznáno 25 dolarů a dalších 5 dolarů měsíčně do doby, než Charlie dosáhne osmnácti let (z alimentů nikdy nedostala ani dolar). Scott zřejmě zemřel v roce 1954. Charlieho příjmení pocházelo od Williama Mansona, který se později stal na krátkou dobu Kathleeniným manželem.
Manson byl nechtěné dítě. Jeho mladičká matka byla navíc psychicky labilní a závislá na alkoholu¨.Přechodný nedostatek financí řešila tím, že svěřila syna do péče příbuzných a uchylovala se k prostituci. Když byly Mansonovy čtyři roky, byla Kathleen se svým bratrem zatčena po vyloupení benzinové pumpy a odsouzena do vězení v Západní Virginii. Manson pak strávil několik týdnů u svých přísných, nábožensky založených prarodičů. Pak se Charlie přestěhoval do péče matčiny sestry Joanne a jejího muže Billa. Ačkoli se tu měl velice dobře a žil v honosném viktoriánském domě, nedokázal se na nové prostředí adaptovat. Jediné co ho prý zajímalo bylo zpívání. V roce 1942 byl Kathleen prominut zbytek trestu a vzala si Charlese k sobě a tak se vrátili ke kočovné existenci plné alkoholu a grobiánských milenců. S malým Charlesem se ubytovávala ve špinavých hotelech a zchátralých budovách a několikrát se pokusila syna umístit do dočasné pěstounské péče. Nakonec mladý Manson skončil v Gibauldotově chlapecké škole v Terre Haute, ve státě Indiana. Manson později prohlásil: " Matčina výchova spočívala v tom, že cokoliv řekla, byla lež. Tak jsem se naučil nevěřit nikomu, nikdy a nic." Když bylo chlapci 12 let objevila se ve školním hodnocení zmínka o "sklonech k náladovosti a stihomamu…". Vzhledem k tomu,že byl pozdějších Mansonových svědectví často bit a znásilňován, to lze jen stěží považovat za překvapivé. Ve 12 letech také vykradl několik obchodů, byl zatčen a poslán do Chlapeckého města otce Flanagana. Hned pátý den ukradl s dalším chlapcem auto a následně se vydali do Illinois, kde cestou spáchali dvě ozbrojená přepadení. Když byl zadržen pokusil se ještě osmnáctkrát o útěk. V roce 1951 ukradl Manson s několika šestnáctiletými chlapci auto a zamířili do Kalifornie. Cestou přepadli několik benzinových pump a v Utahu je zadržela policejní hlídka - jeho první federální zločin, a proto byl mladý Charlie poslán do Národního nápravně výchovného ústavu pro chlapce ve Washingtonu, D. C., kde zůstal až do svých osmnáctých narozenin. Značná část života strávená v ústavech a na útěku měla za následek, že Manson byl téměř negramotný. V inteligenčním testu dosáhl průměrného výsledku a jeho hlavním zájmem byla hudba, kterou sám uváděl jako svůj nejoblíbenější předmět ve škole. Psychiatr u Mansona shledal "výrazný pocit odvržení. Je velmi labilní a trpí psychickým traumatem." Následovaly další útěky a Manson putoval z vězení do vězení, dopustil se několika dalších federálních zločinů a nakonec byl propuštěn až v listopadu 1955, tentokrát s pětiletou podmínkou, protože se za své krátké svobody stal otcem a manželem. Podmínku však za necelých 5 měsíců porušil a byl zatčen a odsouzen na 3 roky do Federální věznice na Terminal Island v kalifornském San Pedru. V záznamu 4. Září 1959 se uvádí:" Nepůsobí dojmem zlého jedince je však velmi emociálně nevyrovnaný a nespolehlivý. Když mluví o svém životě v různých ústavech, zdá se, jako by chtěl dokázat, že právě v nich se cítí nejspokojenější. Podle mého mínění se jedná o sociopatickou osobnost bez psychózy." Tři dny po této zprávě byl však propuštěn. Zpočátku se živil různými příležitostnými pracemi, brzy se však stal pasákem několika děvčat na ulicích Malibu. Brzy následovaly další zločiny, vypadalo to, že Manson nezná (nebo nechce znát) jiné způsoby obživy než nezákonné. V jedné z věznic se během desetiletého trestu seznámil s Alvinem "Creepy" Karpisem, členem zločineckého gangu, který naučil Charlese Mansona hrát na havajskou kytaru. Zde také Manson navázal na užší kontakt s několika členy Scientologické církve, což ho nakonec přivedlo až k jedné z jejích obávaných odnoží nazývané Proces. Manson po několika schůzkách byl zasvěcen do nejvyšší úrovně kultu nazývané "čistá théta". V jeho učení se později dali objevovat scientologické prvky (např. pojmy jako "přestat existovat" a "blížíme se k okamžiku Teď"). Dále studoval různé techniky hypnózy a ovládání mysli. Důležitý vliv na Mansona měl i sci-fi román Roberta Heinleina Stranger in a Strange Land, s jehož hlavním hrdinou Valentinem Michaelem Smithem se ztotožňoval. Smith byl mimozemšťan z Marsu, který byl v dětství převezen na Zemi. Manson se cítil stejně jako Smith v okolním světě, který nedokázal ocenit jeho jedinečné nadání a pronikavé chápání, cizincem. Když se narodil Mansonovi narodil druhý syn, pojmenoval ho Valentine Michael. Jedna z pozdějších zpráv dokonce zmiňovala jeho zájmy jako "zájmy hraničící s fanatismem". Nejen jeho životní filosofie, ale také jeho posedlost hudbou. "Pořád tvrdil, že kdyby dostal šanci, zamával by s lidmi stejně jako Beatles." Manson poslouchal Beatles do omrzení, snažil se pronikat co nejhlouběji do jejich písní, pečlivě studoval jejich hudební styl a cenil si jich coby své nejoblíbenější hudební skupiny. Ve vězení skládal hudbu a chtěl se stát po propuštění hudebníkem. V den svého propuštění prosil Manson představitele věznice, aby směl zůstat, protože nemá kam jít. Jeho žádost, kterou odůvodňoval i tím, že se zřejmě nedokáže vyvarovat dalších zločinů, nebyla vyslyšena. Ráno 21. března 1967 byl Charles Manson po více než polovině života strávené za mřížemi propuštěn na svobodu.
Nakonec se Charles usadil v San Franciscu. Město se rychle stávalo střediskem veškeré alternativní kultury, domovem prominentních hudebních skupin, dějištěm demonstrací a místem neomezeného přísunu drog. Mansonovým domovem se stalo "Haight-Ashbury," šedá ulice s místy jako Drogárie, Psychedelickej krám, Boží oko nebo Jednokterou Jednota. Haight byla útočištěm zmetků a vyděděnců, které odvrhli rodiče. Zde se Manson seznámil s třiadvacetiletou Mary Brunnerovou, která se později stala jeho žačkou a první členkou pozdější skupiny. Jednoho dne si přivedl domů další ženu, Lynnette Frommeovou, kterou si údajně získal slovy: "Jsem Bůh Soulože" (kde jsem to už slyšel? - pozn. autora). Když "léto lásky" vrcholilo, přestěhoval se Charles se svými dvěma stoupenkyněmi přímo do centra oblasti "Haight-Ashbury". Jejich nové bydliště brzy proslavily sex a drogy a za Mansonem se začali stahovat bezprizorní lidé z celého města. Manson se zahrnoval vším, čeho se mu v předchozím životě dostávalo nejméně: rodinným prostředím, svobodou a drogami. Měl velkou schopnost přizpůsobivosti a jakýsi "cit pro situaci". Tento cit Mansonovi brzy přišel velmi vhod. Jeho jméno se na ulicích Haight-Ashbury rychle rozkřiklo a Manson si brzy uvědomil narůstající dosah svého vlivu. Evangelium, které hlásal, nebylo nijak složité: stejně jako v mnoha předchozích hrála i v jeho učení hlavní roli láska. Postupně se Manson začal připodobňovat k Ježíši Kristu a kombinovaným vlivem drog, sexu a do omrzení opakovaných pouček se pokoušel přesvědčit o platnosti svých názorů všechny, kteří ho obklopovali. Jeden z budoucích členů Rodiny, Paul Watkins, později popsal okruh lidí, kteří se kolem Mansona začali shromažďovat, jako "hledače nového probuzeného vědomí; byla to generace, kterou od rodičů dělila zdánlivě nepřekonatelná propast doby a LSD." Tímto způsobem se v létě roku 1967 začal utvářet zárodek pozdější Mansonovy Rodiny. Dva bloky od Mansonova domova bydlel Victor Wild, který se živil prodejem koženého zboží a zároveň jeho dům poskytoval útočiště obskurnímu náboženskému spolku, hlásícímu se k Církvi posledního soudu. Organizace pojmenovaná Proces byla založena někdejšími scientologem Robertem Moorem, který zde vystupoval pod pseudonymem Robert De Grimson. Od Procesu se postupem času odštěpilo několik dalších skupin, které byly roztroušeny po celých Spojených státech. "De Grimston," byl slovy jednoho publicisty "jakýmsi světským filosofem této subkultury, jejím Karlem Marxem. Manson byl jejím Leninem." Podobnost mezi učením Procesu a Mansonovým učením nebyla náhodná. Obě se opírali o vybrané pasáže Knihy zjevení a shodné bylo i jejich přesvědčení, že při zániku civilizace sehrají důležitou roli motorkářské gangy (???). Členové obou spolků se interně označovali jako Rodina a navzájem se nazývali bratrem, sestrou, otcem či matkou. Z učení Procesu také Manson přejal myšlenku, že: " Pomocí Lásky překonali Kristus a Satan vzájemné nepřátelství a spojili se pro příchod Konce: Kristovi připadla role soudce, Satanovi vykonavatele rozsudků." Manson se nejspíše proto označoval za Ježíše a ďábla zároveň. Rozšířil toto učení ještě o myšlenku (která v pozdějších vraždách sehrála významnou roli), že tentokrát se ukřižování nevyhnou Římané, tedy establishment: " V cestě na Kříž přišla tentokrát řada na prasata." Další myšlenky Procesu (a následně Mansona) byla šířeny v periodikách a úvahy typu: " Strach je přínosný…Strach je katalyzátorem činu. Stává se zdrojem energie, je zbraní, která je ve hře už od samého počátku, a umožňuje člověku působit sama na sebe, vyšvihnout se k novým výškám, zapomenout hořkost porážky." Do dalšího čísla Procesu Manson přispěl na téma "Smrti": "Smrt se vrací tam, odkud vzešel život. Úplné uvědomění, kruh se uzavírá, duše se dostává k okamžiku teď. Přestat existovat, stát se světem uvnitř sebe. Uzavřeni ve své vlastní úplnosti… Smrt je pokojem od šílenství tohoto světa a rájem ve mně samotném. Smrt, když ležím v hrobě svých permanentních vibrací, nekonečného teď. Vězení bylo vždy mou hrobkou. Miluji sám sebe jako miluji smrt, jako být se sebou, sám, slovy, která vám posílám, se rodím a vzdaluji smrti, abych si zahrál ve vaší iluzi, strhal křesťanskou myšlenku, dal nový rozměr skutečnosti, že život je smrt a smrt je život. Váš svět není vaším světem tak, jak byste si snad mysleli." Mansonovo zlovolné poselství mělo již zanedlouho dojít svého naplnění. K Mansonovi se začali připojovat další a další pochybné existence od různých květinových dětí, motorkářů až po Satanisty. Hlavní úlohu, ale hráli v Mansonově životě jeho ženy. Které u sebe udržoval svým kouzlem osobnosti, sexem a drogami.
Jeho finance plynuli ze překupovaní drog a děvčat. Při jedné z cest po Kalifornii se Mansonovi podařilo vyměnit svůj Volkswagen za starý školní autobus. Odstraněním sedadel vznikl v zadní části autobusu obytný prostor. Z vnějšku nabarvili členové Rodiny autobus včetně oken na černo. S touto novou akvizicí pak skupina vyrazila do Los Angeles. Předtím se ale Manson seznámil s tehdy devatenáctiletou Susan Atkinsovou, která měla podobné bouřlivé dětství jako Manson, navíc se několikrát účastnila černých mší pořádaných Satanskou církví Antona LaVeye. Manson ji při milovaní vyzval, aby si představovala, že se miluje se svým otcem, což podle Atkinsové mnohonásobně zvýšilo její prožitek. Susan dostala přezdívku Sadie. Snad nejpozoruhodnějším aspektem rané historie Mansonovy Rodiny byla rozsáhlá síť důležitých kontaktů, kterou si skupina za poměrně krátkou dobu dokázala vybudovat. Když se Manson na podzim roku 1967 objevil v Los Angeles, bylo mu bez problému poskytnuto několik nahrávacích frekvencí v hudebním studiu Universal. Podle tvrzení zveřejněného v Mansonově autobiografii získal na základě vzniklé demo nahrávky do studia volný přístup a spřátelil se s mnoha slavnými osobnostmi. S mnoha z nich měl navíc mít intimní styk. Ve své knize věnuje Manson zvláštní pozornost různým zvrácenostem, které tito lidé údajně vyhledávali: "Mohl bych vám přiblížit své zážitky s některými lidmi z Hollywoodu, vedle kterých by mé vlastní sexuální praktiky působili velmi nevinně," prohlašoval později.
Moc krásný članek! :) *1*